Pátrací hra

V KŮŽI TAJNÉHO AGENTA

Duben 1939. Alfred Löw-Beer opouští Brno. Zmizel beze stopy.... Součástí programové nabídky Vily Löw-Beer v Brně je od listopadu 2021 i pátrací hra, která vychází z detektivního autobiografického románu sira Paula Dukese Tanec s gestapem (An Epic of the Gestapo).

Účastníci hry se ocitnou v kůži bývalého agenta britské tajné služby a postupně vyřeší záhadu zmizení brněnského textilního magnáta Alfreda Löw-Beera z dubna roku 1939.

Hra je primárně určena dospělým, ale mohou se jí účastnit i rodiny s dětmi. Vyzkoušet si tuto ojedinělou nabídku mají možnost 3 - 6 členné skupiny. Předpokládaný čas je zhruba 90 min. Pátrací hra zavede účastníky do autentických půdních prostor vily.

Termíny hry v roce 2024:

středa 24. dubna - OBSAZENO

úterý 7. května - OBSAZENO

pondělí 13. května - OBSAZENO

Začátek je v 18 hodin.

Rezervace:

Na pokladně Vily Löw-Beer, tel. 537 026 208; e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Cena pro celou skupinu 1000 Kč.*

*Zakoupením vstupenky se návštěvníci zavazují k seznámení se s provozním řádem hry a jeho respektováním. 

Přečtěte si rozhovor o pátrací hře s tvůrci celého obsahu

Pátrací hrou chceme posunout hranici muzejní činnosti a to jak ve vztahu k  doprovodným programům, tak k zprostředkování a prezentaci muzejního obsahu, říkají historička Vily Löw-Beer Jana Černá a průvodkyně Markéta Brhlíková, které se na přípravě realizace hry podílejí společně.

Není žádným tajemstvím, že kniha Tanec s gestapem sepsaná sirem Paulem Dukesem se stala opěrným pilířem pro přípravu nové pátrací hry ve vile Löw-Beer. Doporučujete budoucím návštěvníkům, aby si tuto knihu nejprve přečetli, než se k vám na hru vydají?

Kniha Tanec s gestapem je detektivním příběhem, v němž hlavní hrdina pátrá po zmizelém Alfredu Löw-Beerovi, a jak bylo správně uvedeno, naše hra se tímto příběhem inspiruje. Pokud návštěvník knihu nečetl, doporučujeme, aby její četbu ještě na chvilku odložil a nechal se překvapit samotným rozuzlením hry. Nicméně, vyřešení záhady nepovažujeme v naší hře za to stěžejní - koneckonců životní příběh Alfreda Löw-Beera není žádným velkým tajemstvím. A tak ti, co knihu četli, sice nebudou překvapeni vlastním závěrem, ale budou – jak doufáme – nadšeni prožitkem ze samotného pátrání, které se od knižní předlohy částečně odlišuje.

Říkáte, že návštěvníci budou pátrat po zmizelém Alfredu Löw-Beerovi. Měli by se všichni zájemci před samotnou hrou nejprve seznámit s životním příběhem tohoto muže?

Nepovažujeme to za nutné. Samotné hře bude předcházet krátký inscenovaný úvod s divadelními prvky, během něhož budou návštěvníci seznámeni s rodinou Löw-Beer i jejím životem zde ve vile.

Je evidentní, že pátrací hra ve vile se bude odlišovat od klasických „únikovek“. V čem podle vás tedy spočívá jádro samotné hry? V čem bude hra odlišná/výjimečná od obdobných muzejních počinů?

Doufáme, že naší pátrací hrou posuneme hranici toho, jak lze v muzejní činnosti přistupovat k doprovodným programům a ke zprostředkování a prezentaci muzejního obsahu. Věříme totiž, že po skončení hry budou od nás návštěvníci odcházet se zcela ojedinělým zážitkem, neboť během hodiny a půl dlouhého programu budou muset postupně zapojit svůj důvtip i manuální zručnost.

Jsme přesvědčeni, že dojmy ze hry budou velmi intenzivní už jen z toho důvodu, že účastníci programu budou prožívat románový příběh v atraktivním místě secesní vily, ve které hledaný Alfred skutečně strávil několik desítek let svého života.

Stěžejní část pátrací hry jste umístily do půdních prostor vily. Co vás k tomu vedlo?

Vedlo nás k tomu přesvědčení, že naše krásná půda leží již příliš dlouho ladem a zasloužila by si smysluplné využití. Půdní prostory naší vily jsou natolik prostorné, aby se zde mohla odehrát celá herní část našeho programu. Díky původnímu členění půdy a důmyslnému nasvícení se nám snad podařilo vytvořit jednotlivá stanoviště tak, aby návštěvníkům nabídla co nejvěrohodnější prožitek.

Jedinou nevýhodou, kterou umístění hry na půdu přináší, je nedostatečná izolace. To znamená, že s nastupující zimou budeme návštěvníkům doporučovat vzít si s sebou raději jeden vlněný svetr navíc a na hlavu nasadit čepici.

Dozajista  to však bude vykompenzováno geniem loci unikátních půdních prostor vily, které v běžném návštěvnickém provozu nejsou přístupné.

Napadá mě otázka, zda-li je hra samoobslužná, případně zda je doplněna o nějaký druh manuálu? Nemohou se návštěvníci v samotném příběhu ztratit?

Návštěvníci se během programu „vtělí“ do role samotného detektiva a jako jeden tým budou řešit Alfredovo zmizení. Obava z toho, že se v příběhu ztratí nebo že pozornost skupiny bude během hry příliš rozptylována dílčími úkoly, nás provázela od prvních debatních schůzek.

Rozhodli jsme se proto, že hru budeme koncipovat ve stylu film noir. To znamená, že po celou dobu bude herní úsilí návštěvníků propojeno s hlasitým sdílením myšlenek samotného detektiva, kterému hlas propůjčil jeden ze skvělých brněnských herců – nechte se překvapit, kdo to bude ... Úlohou těchto vnitřních monologů je plynule posouvat  hráče dále v příběhu. Udržet dějovou linii jistě pomůže i série projekcí dobových fotografií a exkluzivních stínoher, které byly natočeny přímo pro potřeby hry.

Mluvíte o herních skupinách. Jak veliké tyto skupiny mají být a má počet členů vliv na prožitek ze hry?

Herní skupina může čítat maximálně osm členů, což je dáno jednak velikostí jednotlivých stanovišť, ale také tím, že scénář hry jako celku i jednotlivých úkolů je vystaven na vzájemné spolupráci. Bez ní by se týmu jen stěží podařilo rozluštit celou záhadu a dojít až do finále.

Diskuze uvnitř týmu, sdílení názorů a rozdělení úkolů považujeme za skvělou příležitost k posílení vztahů uvnitř herní skupiny. Proto hru doporučujeme nejen rodinám či partě přátel, ale také menším pracovním kolektivům.

 "Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury."