Tomáš Rossí: Můj herbář

Výběr z autorovy nejnovější malířské tvorby vycházející z pozorování rostlinných detailů a vyrůstající z barvy, světla a spontánního rukopisu.
Prezentaci maleb Tomáše Rossí v prostoru vily Löw Beer můžeme chápat jako jemnou konfrontaci historického prostředí měšťanské solidnosti a stálosti s nepředvídatelnou a kreativní energií živé přírody a současné malby. Autor nehledá svá témata složitou cestou, jednoduše vychází z vizuálního zážitku a zaměření pozornosti na zajímavý detail, ať už je to tvar, barva nebo světelný vjem. Na jeho obrazech z posledního období se nejčastěji objevují různorodé tvary z rostlinné říše. Přírodní prvky se nepokouší realisticky popisovat, dá především na svůj subjektivní dojem a intuitivní schopnost přírodní tvary vystihnout a evokovat. Nejdůležitější roli přitom hraje barva, spontánní rukopis a světelné efekty, které formám dodávají neodolatelnou energii.

Neviditelné synagogy

Jak zachytit stavbu, která už neexistuje? Fotograf Štěpán Bartoš se dlouhodobě věnuje dokumentaci židovských památek a ve svém jedinečném projektu Zmizelé synagogy hledá způsoby, jak zviditelnit místa, z nichž synagogy během 20. století zmizely.
Do svých fotografií vpisuje obrysy zaniklých staveb přímo do současné krajiny a vytváří tak působivou vizuální vrstvu mezi minulostí a přítomností.
Výstava představí fotografie synagog z Čech a Moravy, které byly zničeny během nacistické okupace, v poválečných letech nebo za komunistického režimu. Vedle samotných snímků nabídne také zamyšlení nad pamětí místa, významem kulturního dědictví a tím, co po zmizelých židovských komunitách v české krajině zůstává.
Celý svět chodí po Fuhrmannových kobercích

Výstava připomíná osudy židovské rodiny, jejíž podniky na přelomu 19. a 20. století spoluutvářely podobu moravského Manchesteru a jejíž výrobky byly součástí každodenního života daleko za hranicemi Brna. Výstava je zdarma přístupná v zahradě vily Löw-Beer.
Zakladatel firmy Moriz Fuhrmann vybudoval prosperující podnik zaměřený na výrobu koberců, plyšů, krimrů a žerzeje. V rodinné tradici pokračovali jeho synové Hans a Heinrich, jejichž životy i podnikání však dramaticky přerušil nástup nacismu. Po válce se do Československa vrátil Morizův vnuk Robert Fuhrmann, který krátce obnovil rodinnou firmu, jen aby ji po komunistickém převratu rodina ztratila podruhé. Robertova sestra Dorothee, brněnská rodačka, se po emigraci do Velké Británie pod jménem Dorrit Dekk prosadila jako výrazná grafická designérka, ilustrátorka a autorka plakátů a stala se jednou z pozoruhodných osobností evropského poválečného designu.
Výstava vznikla jako součást ŠTETL fest 2026.





